Sigma ART 24-70 f 2,8 a proč jsem si ho vybrala

Ahoj ahoj ahoj, 

tak slíbený článek na téma jak jsem vybírala objektiv, je tu. S novým fotoaparátem nové značky přišla nová výzva, a to vybrat si nějaký objektiv do začátku. Když do začátku (tím myslím takzvaný univerzál), tak tedy nějaký ZOOM. Pokud si vybíráš ZOOM objektiv, je dobré vědět, jaká ohniska nejčastěji používáš. Pokud to sám od sebe nevíš, koukni někde do EXIFu (třeba v Zoneru…tam je to krásně vidět).

 Já jsem tedy hledala někde v rozmezí ohnisek 20 - 100. Věděla jsem, že chci fakt kvalitu. Protože na co dobré tělo, když nasadím nedobrý objektiv. Takže jsem automaticky koukala po těch trošku lepších. Vypadly mi z toho v zásadě 4 kousky. Všechny shodného rozsahu 24-70. Byli to TAMRON, SONY, SIGMA a SAMYANG. Pročetla jsem tuny recenzí, zkoukla mega mnoho snímků a v neposlední řadě koukla na ceny. Sony vypadl, jelikož byl nejdražší. Pro mě až zbytečně. Respektive výsledky podává výborné, ale cena už pro mě byla moc (cca 53 tisíc). Druhý borec, který šel z kola ven, byl Tamron. Spousta lidí ho má a nedá na něj dopustit, ale mně prostě podle ukázkových snímků přišlo, že mírně pokulhává za Samyangem a Sigmou. Možná subjektivní dojem, ale vyřadila jsem ho z kola ven. Takže mi zbyl Samyang za velmi rozumný peníz (23 tisíc) a Sigma, která byla o dobrou desítku dražší (33 tisíc). Rozhodování bylo vcelku dlouhé. Velké plus pro Samyang byla ta jeho libová cena. Také barevné podání mi bylo o něco příjemnější oproti Sigmě. Sigma byla zase o něco ostřejší a to já mám ráda. Co nakonec rozhodlo?

Nebyla to cena. Byla to jednak zmíněná ostrost, protože ta pro mě osobně byla asi důležitější, nežli podání barev a druhak to byla váha Samyangu. Jako tyjo, to je maso. Je to fakt těžký kousek. Ona ani ta Sigma nepatří k nejlehčím, ale nedovedu si představit Samyang o váze 1.027 g držet na svatbě celý den v ruce. Možná nějaký muž s velkou paží, ovšem ne já tedy. Na Samyang jsem se jela podívat do prodejny. Do té doby jsem si říkala, že to nebude s tou váhou tak hrozné, ale v reálu mi to tedy přišlo nemyslitelné.
Tak tedy toliko k tomu, proč Sigma.  

 A jak se mi se Sigmou žije několik měsíců po koupi? Skvěle. Ostrost skvělá, barevnost úplně v pohodě. Bokeh nádherný! Takový jemný. Moje spokojenost? Veliká. Jo a ještě musím dodat, že jsem si objektiv nakonec koupila z druhé ruky. Mnoho fotografů se tomu brání, já tedy ne. Nikdy jsem zatím nenaletěla. Nikdy jsem nelitovala. Vždy jsem si vše ozkoušela a vždycky jsem nakupovala od fotografů, kteří se o svou techniku starali. Což poznáte už poznáte podle toho, v čem objektiv přinesou, jak nábožně vám ho podávají. Jak je čistý a jak o něm jeho majitel mluví :))))))
No a na závěr by to chtělo nějaké ukázkové snímky, že? 

Za jazykové korektury děkuji “Prolhané Anně” skvělé tvůrkyni a editorce podcastů.